Co bychom byli bez peněz?

I když už se toho namluvilo o porozumění a přátelství mezi národy světa dost a dost, jedno se nikdy nedalo a zřejmě ani nikdy nedá spustit ze zřetele. A to skutečnost, že se s námi ony další národy přátelí především z jednoho důvodu. A to kvůli penězům, které si díky vztahům s námi mohou vydělat. A aby to snad nevyznělo jako urážení oněch cizích národů, je třeba dodat, že to platí i obráceně, tedy že i náš vztah k ostatním zemím je značnou měrou ovlivněn právě tím, kolik nám ze spolupráce s nimi může kápnout.

A podobně je tomu vlastně nejen v globálním či mezinárodním měřítku. Podobně to funguje vesměs i mezi našinci z jednotlivých oblastí, oborů a podobně. Prostě by nám mnozí lidé mohli být ukradení, ale díky ekonomice nejsou.

A je to logické. Vždyť kde by byl svět bez financí? Kde bychom byli my a naše vzájemné vztahy, kdybychom od těch ostatních nic nepotřebovali nebo od nich nemohli nic očekávat? Rázem bychom se separovali a každý by si hrál jen na svém vlastním písečku.

Ale finance prostě existují a obíhají po celém světě, a protože po nich my lidé toužíme, zapojujeme se do nejrůznějších ekonomických procesů s cílem něco z toho mít. Někomu něco prodáváme, někomu nějak sloužíme, a to proto, abychom měli peníze, za které nám následně ti druzí prokážou služby své.

Tak už to na světě chodí. A projevuje se to například i v našich obchodech. Jenom si vezměte, kolik z věcí, jež se tu nabízejí a jež už dnes považujeme za naprosté samozřejmosti, by na pultech chybělo, kdyby neexistovala globální ekonomika! To by to tu rázem vypadalo skoupěji než za dob socialismu. A kdybychom neměli peníze ani na vlastním vnitřním trhu, nebylo by k sehnání vůbec nic.

Což znamená v podstatě jediné. Že svět nemůže bez financí vůbec existovat. Protože kde by bez nich byl? Slušně řečeno dosud někde v hlubokém pravěku.

I když už se toho namluvilo o porozumění a přátelství mezi národy světa dost a dost, jedno se nikdy nedalo a zřejmě ani nikdy nedá spustit ze zřetele. A to…